Bez čekání ve frontě Co vidět uvnitř Královského zámku ve Varšavě
Reprezentační sály, Canalettův sál, Senátorský sál a pozoruhodná obnova, která je všechny po roce 1944 vrátila do původní podoby.
Téměř vše, co uvnitř Královského zámku uvidíte, je technicky vzato mladší než 60 let — a právě v tom spočívá celý smysl návštěvy, nikoli výmluva, kterou byste měli přeskočit. Němci zámek v roce 1944 zničili záměrně a na Hitlerův přímý rozkaz a to, co dnes stojí, bylo v letech 1971 až 1984 znovu postaveno za použití zachráněných fragmentů a historických maleb jako předlohy. Zde je to, po čem se uvnitř rozhlédnout.
Rekonstrukce v kostce
Dne 4. října 1939 nařídil Hitler v Berlíně osobně zničení zámku. Německé jednotky jej poté po léta systematicky rozebíraly — podlahy, mramor, sochy a kamenické prvky byly demontovány a odvezeny do Německa nebo uskladněny v Krakově — než byla zbývající schránka budovy po zhroucení Varšavského povstání v roce 1944 vyhozena do povětří.
Rekonstrukce začala v roce 1971, financovaná z velké části dobrovolnými veřejnými sbírkami Poláků doma i v zahraničí; do roku 1975 dosáhl fond na obnovu již 500 milionů zlotých. Zaměstnanci zámku zachránili před válečným zničením budovy mnoho původních uměleckých děl, štukových fragmentů, parket a dřevěných obkladů a tyto prvky byly při obnově znovu osazeny. Výsledkem je budova, v níž se autentický materiál ze 17. a 18. století snoubí s pečlivou moderní rekonstrukcí, vedenou předválečnými fotografiemi a malbami.
Canalettův sál
Jediný nejdůležitější sál pro pochopení celého příběhu. Nacházejí se v něm pohledy na Varšavu 18. století od Bernarda Bellotta — známého jako Canaletto — synovce slavnějšího benátského malíře stejné přezdívky. Tyto obrazy jsou architektonicky tak přesné, že byly použity jako předloha při rekonstrukci samotného města, nejen zámku.
Když před nimi stojíte, díváte se zároveň na umělecké dílo i na něco, co se blíží stavebnímu plánu — na důkaz, který Varšavě umožnil po válce znovu postavit její vlastní panoráma.
Sál senátorů a parlamentní komnaty
Sál senátorů je místem, kde Velký sejm přijal Ústavu 3. května 1791 — první psanou národní ústavu v Evropě a druhou na světě po ústavě Spojených států. Je to skutečně významný sál evropských politických dějin, nejen působivý interiér.
Muzejní trasa zahrnuje také širší parlamentní sály a historické obrazy Jana Matejka, které dokreslují kontext staletí, kdy byl hrad sídlem polských králů a později i parlamentu.
Galerie Lanckorońských a Rembrandtové
Galerie nese jméno hraběnky Karoliny Lanckorońské, která v roce 1994 věnovala hradu významnou sbírku evropských obrazů. Mezi nimi jsou dva Rembrandtovy portréty — většina návštěvníků kolem nich projde, aniž by si uvědomila, na co se dívají.
Protože galerie leží poněkud stranou hlavní trasy, odměňuje návštěvníky, kteří si dopřejí čas místo spěchu podle nabitého programu — vyplatí se na ni vyhradit si několik minut navíc.
Často kladené otázky
Je vůbec něco uvnitř hradu originální?
Ano — a není toho málo. Zaměstnanci hradu zachránili před válečným zničením umělecká díla, fragmenty štukové výzdoby, parketové podlahy a dřevěné obložení, které byly při rekonstrukci v letech 1971–1984 znovu osazeny spolu s pečlivými moderními replikami vytvořenými podle historických obrazů a fotografií.
Proč byl hrad zničen?
Německé síly jej v roce 1939 ostřelovaly a poté na Hitlerův přímý rozkaz ze 4. října 1939 začaly hrad systematicky rozebírat a plenit. Poté, co bylo v roce 1944 potlačeno Varšavské povstání, byla zbývající stavba vyhozena do povětří v rámci rozsáhlého ničení města.
Co je Canalettův sál?
Sál ověšený obrazy Varšavy z 18. století od Bernarda Bellotta (přezdívaného Canaletto po jeho slavnějším strýci). Jejich architektonická přesnost znamenala, že byly použity jako referenční materiál při poválečné obnově varšavského Starého Města i samotného hradu.
Co se odehrálo v Sále senátorů?
Velký sejm tam přijal Ústavu 3. května 1791 — první psanou národní ústavu v Evropě a druhou na světě, hned po Spojených státech.
Jsou uvnitř obrazy od slavných umělců?
Ano — v Lanckorońské galerii visí dva Rembrandtovy portréty, součást sbírky, kterou hradu v roce 1994 darovala hraběnka Karolina Lanckorońska. Pokud nevíte, že se máte dívat, snadno je přehlédnete.